Z naší pošty

Milá školo,

události posledních dní nás vedly k malému zamyšlení a napsání tohoto dopisu. Záměrně dopis nezačíná oslovením  konkrétní osoby, chceme hodnotit celé školní období, které jsme tu se třemi dětmi prožili.

Absolvování této školy vnímáme pro nás a naše děti jako výhru. Děti nemusely dojíždět, nám odpadl strach o ně, postupně se tu učily zodpovědnosti. Znali jsme osobně učitele, spolužáky i jejich rodiče a atmosféra byla většinou příjemná a rodinná.  I velká podpora obce byla velmi znát.

Vše začalo už v mateřské školce, kde jsme se nikdy nesetkali s nepochopením. Vzpomínky na toto období směřují hlavně k paní učitelce Věrušce, jak jí děti s láskou říkaly. Je to neskutečně trpělivá a láskyplná osoba a myslím, že díky ní a dalším paním učitelkám se naše děti  nikdy neblížily ke školce s pláčem a vždy se do ní těšily.

V základní škole už jsme zažili poněkud více změn, hlavní první změnou pro nás byl odchod paní ředitelky Kašíkové, která měla naše dcery v první třídě. Učitel střídal učitele, covid střídal normální výuku, osvobozující klid na duši nám přinesla až paní učitelka Bilíková. Holky na ni s láskou vzpomínají a byly velmi smutné, když v pátém ročníku nastala opět změna. Z našeho pohledu je to nesmírně srdečný, klidný a zkušený pedagog, což se projevilo především v době covidu. Ani v tomto složitém a hektickém období nepřišly děti o kvalitní výuku a paní učitelka si vždy našla čas, aby s dětmi promluvila i jako jejich kamarád. Dokázala děti uklidnit a spojit i v online světě. Jako rodiče oceňujeme, že přistupuje ke každému žáku individuálně a každému se snaží pomoci k tomu nejlepšímu, co v něm je, respektuje individualitu dětí.

Pětileté školní období našeho syna pod vedením paní učitelky Wasserrabové byl pro nás balzámem na duši. Paní učitelka si umí u dětí zjednat autoritu. Pevný řád a pravidla, která od začátku nastolila, vytvořily z dětí pevný a kamarádský kolektiv. Systém výuky, její klidný, přísný, ale kamarádský přístup vůči dětem nás osvobodil od jakéhokoliv doučování syna. Naučil ho zodpovědnosti za zadané úkoly. Za pečlivost a snahu děti odměňovala nevšedními zážitky, čímž dokázala, že i pedagog může být kamarád a ne jen člověk, kterého se dítě určitým způsobem bojí. Tato paní učitelka způsobila, že se mému synovi z této školy nechce a bude se mu moc stýskat.

Děkujeme tímto všem zmíněným dámám, že naše děti chodily do školky a školy s radostí a beze strachu. Protože co v dítěti do dospělosti zůstane, na co bude vzpomínat, až jednou vyroste? Hezké interiéry sice pocity a vjemy dotváří, ale budou to právě učitelé, kteří ho po celých pět let vedli školním životem a učili ho novým věcem s láskou, trpělivostí a beze strachu.

Moc Vám za to děkujeme.

                                                                     Jan a Libuše Bartolčicovi